Alois Jirásek

JIRÁSEK, ALOIS. STROMY.

In Povídky. Část II. Sobota. – Stromy. Praha: F. Šimáček, 1889. 191 s. Kabinetní knihovna, sv. 38. VI. kapitola, s. 186 – 188.

In Domů a jiné obrázky. 1. vyd. Praha: J. Otto, 1897. 311 s. Sebrané spisy Al. Jiráska. XXIV. díl., VI. kapitola, s. 92 - 94.

…Na tuto sílu našeho lidu myslil jsem pak za nedlouho, když mířil jsem do vesnice při moravských hranicích, abych se podíval na „zpívavou lípu“. Slyšel jsem o ní, že za minulého věku před vydáním tolerančního patentu uchyloval se do ní stařeček, tajný Bratr, aby v jejím dutém kmeni vykonával pobožnost po spůsobu svých otců. Tu měl ve skrýši bibli a kancionál, tu si čítal, modlil se a zpíval, a nikdo neměl o tom tušení.

Až jednou sám se prozradil komisi kolem do vsi se ubírající. Zpěv z lípy zvučící uvedl pány na stopu.

Hluchý jsa, příliš nahlas zpíval a neslyšel ani kroků juž juž se blížících. „Zpívavou“ lípu obstoupili, stařečka pak odvedli na zámek. Vytrestali ho tam citelně, ale nic ho tak nebolelo, jako že mu vzali drahé jeho knihy, v nichž bylo „vznešené předříkávání“, jeho jediný a největší poklad.

Památný ten strom jsem uviděl. Vypínal se opodál vsi ve travnatém, táhlém břehu, maje ve společnosti několik mladších jasanů a javor. Bylo to pěkné místečko …

Chudinka lípa stará! Z daleka jsem ji poznal, babičku sešlou, kmene trouchnivého, div že se nerozpadla, s korunou z části jen zelenou. Ale žila a zelenala se, jakoby se těšíc z krásného, letního jitra, jaké právě bylo, když jsem k ní docházel.

A divnou náhodou byla mně také zpívavou. Z nitra jejího ozýval se mladý, svěží hlas, jenž jasně zahalekal a pak vesele zazpíval. Poslouchal jsem, pak blížil jsem se opatrně, abych ptáčka nesplašil. A tak jsem přistihl tam pasáčka bosého, jehož dvě kravky se opodál pod jasany na zarosené trávě popásaly.

Dal jsem se sním do hovoru. O „zpívavé“ lípě věděl i o stařečkovi kdysi tu zajatém. Viděl jsem také na starém stromu, jak ho mají vesničané v lásce a vážnosti. Byloť patrno, že se snažili, aby ho udrželi, aby mu věku prodloužili; obmazovali ho a obvazovali, kde toho bylo nutno. Těšilo mne to.

Usednuv na chlapcovo místo, když poodehnal, hleděl jsem se zalíbením do kusé koruny zpívavé lípy, na ves ve stráních pode mnou.

Vzpomínal jsem na Vácslava Klejcha [Viz. 3. odstavec VI. kapitoly], na stařečka kdysi tu zatknutého a na četné ty sedláky a chalupníky, na všechny ty „sprosťáčky“, jimž se na zámcích smáli a jež bili a snižovali, kteří pro své přesvědčení tolik vytrpěli a jemu přese vše soužení věrni zůstali.

V těch dobách největšího ponížení tolik síly v opuštěném a zanedbaném lidu! V té síle lidu byla naše spása a život. V té síle je útěcha pro budoucnost, než i úkol náš i povinnost k lidu.

Jiráskova povídka je nejstarší dochovanou písemnou zmínkou o Zpívající lípě. Donedávna jsem byla přesvědčena, že Jirásek vychází ze skutečného záznamu pověsti, pořízeného podle vročení na konci kapitoly již před rokem 1887, a proto jsem se snažila provést podrobnější analýzu celé práce, díky které bych se dopátrala původního zdroje.

V úvodu Jirásek popisuje setkání s dávným přítelem ze studií. Vyprávění začíná tak, že Jirásek bloudí v lese a shledává se zde se starým přítelem, jako s „mladým poměrně pensistou šlechtické rodiny, kteréž vychoval dva syny“. Jirásek se dozvídá, že žije v krajském městě, aby se mohl lépe starat o matku a sestry, je koncipientem v advokátní kanceláři. Vždy jedenkrát v roce dva týdny nebo měsíc se toulá po Čechách a při svém putování si všímá nejvíce prostého lidu a starých stromů. Jiráskovi ukázal „stromopisnou mapu“ s poznámkami, kterou každým rokem doplňuje. Tu noc strávili v lese; přítel mu vyprávěl o svých potulkách a příhodách. Jirásek chodil s ním ještě pak dva dny. Úvodní kapitola končí: „Co jsem oné noci a na té potulce slyšel a co jsem později našel v zápisníku i v mapě přítelově, jichž se mi jeho důvěrou dostalo, ať povědí tyto řádky:“

Kapitola I., konec IV. a závěrečné VII. kapitoly jsou údajně vyňaty z přítelova zápisníku, začínají formulí „List ze zápisníku:“ Ostatní jsou pak uvedeny „Přítel vypravoval:“ Takto začíná i V. kapitola, na kterou volně navazuje kapitola VI. o „zpívavé lípě“, ta jest, co se týče způsobu záznamu, bez bližšího upřesnění.      

VI. kapitola, v níž je uvedena pověst o lípě, začíná cestou z panského domu, „tvrze“, kde údajný Jiráskův přítel strávil noc (viz. V. kapitola) u někdejšího správce zdejšího zámečku i dvora, který mu vypravoval o prastaré lípě, jenž stávala u kláštera Sedlického, a jejíž listí mělo podobu mnišských kápí, a to od husitských válek, kdy na její haluzích zavěšeno bylo mnoho cisteráků. Vzpomněl si také na Žižkovu lípu, ke které se jde jeho přítel ráno podívat. Vypravěč pokračuje vzpomínkami na Lažany u Litomyšle, kde je lípa, pod kterou Vácslav Klejch tajně zakopal své knihy, než uprchl do Žitavy a odkud pak Bratřím v Čechách donášel v cizině tištěné knihy, jichž měli ve vlasti veliký nedostatek, přestrojen, v ustavičném nebezpečenství. Dále kapitola pokračuje už odstavcem: „Na tuto sílu našeho lidu myslil jsem pak za nedlouho, když mířil jsem do vesnice při moravských hranicích, abych se podíval na „zpívavou lípu“…

Na konci povídky najdeme rok 1887, jde o rok jejího dokončení. Dlouhou dobu jsem pátrala po zmíněném zápisníku se „stromopisnou mapou“, do té doby než jsem nahlédla do zápisníků A. Jiráska, v kterých si mimo jiné vedl své poznámky ze svých prázdninových cest po Čechách a studijní poznámky k svým literárním pracím.

V zápisníku z let 1883-84 si poznamenal postřehy z cest po severovýchodních a východních Čechách. 10. září 1883 procházel i Telecím a na s. 94 si mimo jiné poznamenal: „stařec v lípě. Hlas z lípy.“ (Jiráskův zápisník z let 1883-4, č. 12, 156 s.) (viz. Příl. 5: Obr. 34). V jiném zápisníku z r. 1884 na s. 213 čteme: „Stromy… kostra ve stromě – zpěvák ve stromě – pasák ráno…“ (Jiráskův zápisník z r. 1884, č. 13, s. 213). Podrobnější poznámky k plánu a kompozici povídky najdeme v zápisníku bez data, asi z let 1884-7: „Záliba ve velkých stromech a hledá je… má mapu – shledání – v tom stromě – co?“; „Samoty (Stromy)… 1) Sedlicko – chrámec – starý strom z doby rokoko – úvaha o filosofii minulého věku – o humanismu lit. a skutečném… 3) doba husitská…„ (Jiráskův zápisník č. 69, b.d., s. 1, 36) 

Z těchto zápisků vyplývá, že Jirásek u lípy byl a pravděpodobně se zde dověděl o řídícím učiteli Koblížkovi a jeho „Hlasu z lípy“, nebo se s ním možná i osobně setkal. Vzhledem k detailně promyšlené kompozici díla a Jiráskově způsobu literární práce se nedá příběh považovat za věrohodný zdroj.