Komentáře k událostem

Nová kniha o Telecím.

        Při příležitosti oslav 100. výročí školy v Telecím byla autorem Karlem Vondrákem napsána a obecním úřadem vydána nevelká publikace o obci. Podle záměru měla být rozšířením a upřesněním knihy, vydané v roce 2003 k 600. výročí první zmínky o obci. Při letmém prolistování však zjistíte, že se jedná o kompilát bez udání původních zdrojů a tak se k celkové úrovni a obsahu nebudu vyjadřovat. O dvou věcech se ale na těchto stránkách Zpívající lípy zmínit musím, protože se jí přímo dotýkají. Jednak se jedná o různé svérázné teorie autora, ať už jde o původ názvu obce, průběh Trstenické stezky, nebo důvod stavby tzv. „poličských dvorců“, jednak o gramatické chyby v krátkém odstavci o dvorci pod lípou.

        Neznalost názvu méně než 25 km vzdáleného města se snad dá omluvit – nejedná se o Bystřici nad Pernštýnem, jak píše autor, nýbrž nad Pernštejnem. Zpívající lípu však dnes nazývat Lukásovou (dlouhé á) je však ignorantství. Chápu, že v minulosti se používaly různé tvary tohoto příjmení, podle knihy Naše příjmení od Doubravy Moldánové (str. 132, Praha 1983) jsou všechny krátké variace na jméno Lukáš (latinsky Lukas) s krátkým A právě ten Lukas je z latinské nebo německé podoby jména. 

            O tom, jak vznikal „poličský dvorec“ jsme se měli možnost přesvědčit během dvacetileté rekonstrukce toho našeho pod lípou a při tom zdokumentovaného jeho stavebně – historického vývoje. Původní grunty byly zcela jistě celodřevěné se samostatnou obytnou částí, komorami v průčelí a samostatně stojící stodolou. Toto uspořádání bylo zcela logické z důvodů častých a opakovaných požárů. Takto to bylo i pod Zpívající lípou po roce 1660, kdy po požáru obytné části došlo k nové výstavbě, zachované v původním stavu dodnes až na to, že stodola stojící nad cestou byla v 50. letech minulého století zbourána místním JZD. Po celé 18. století obytné i hospodářské prostory dostačovaly intenzitě tehdejší zemědělské výroby a tak toto uspořádání bylo i době Tolerančního patentu v roce 1781. Maximálně byly přistavěny chlévy k zadní části roubení, jak dokládá struktura kamenných zdí z místního sbíraného kamení na hlínu. V průběhu první poloviny 19.století s celkovým nárůstem zemědělské výroby nastala potřeba nových prostor. Tak např. pro brambory byl v té době vybudován klenutý sklep na úkor poloviny kořenového systému lípy – lípa to bohudík vcelku bez úhony přežila. Naši předkové se snažili nedělat práci zbytečnou a tak hnojiště bylo poblíž chléva. A nové chlévy pro další dobytek budovali kolem toho hnojiště stávajícího. Tím se uzavřel půdorys budovy do tvaru U a je naprosto logické, že nakonec došlo k uzavření i poslední (zadní) strany dvora, čemuž odpovídá nověji používaný materiál – opuka, která se musela dovážet ze vzdálenějších nalezišť (Kamenec) a dokonce i pálené cihly. Takže žádné uzavřené dvorce, do kterých nebylo vidět a kde se pořádaly shromáždění nekatolíků, před rokem 1781 neexistovaly.

            Stejně bláznivá je teorie, kterou jsem četl kdesi na internetu (pravděpodobně některý z turistických průvodců), že uzavřené dvorce měly zabránit hromadění sněhu uvnitř nich. To může tvrdit pouze někdo, kdo zde nezažil zimu bohatou na sníh. Na tom dvorci je ho v takových případech nepoměrně víc než jinde (sjíždí se střech) a dokonce se musí vyvážet ven.

            S ohledem na to, že takové hospodářské dvorce jsou nejen na Poličsku (stejné jsou na moravské straně Vysočiny, setkáte se s nimi kolem Moravské Třebové, ale i v jižních Čechách) je jediné rozumné vysvětlení, že takové uspořádání bylo pro zemědělskou usedlost výhodné, a to zejména z důvodu obslužnosti na krátké vzdálenosti.

23.června 2010                                                                  Petr Dvořáček